Alvaro Galindo

 

 

 

Alvaro je kolumbijský malíř, který již více než třicet let rozvíjí malířskou techniku vyznačující se vynikající řemeslným zpracováním a osobním experimentem, nám nyní představuje své nové osobitě výpravné dílo. Malby a kresby vytvořené s maximálním mistrovstvím nám ze vzdálenějšího pohledu umožňují sledovat strukturu, která je výsledkem  proměn formy v čase a zároveň zve k přiblížení a objevování nitra, stejně jako při čtení textu. Sledujeme historii, krok za krokem, scénu za scénou, vše do posledního detailu a v celé barevné škále, takže se vše zdá být uspořádáno jako symfonie.

Vše je zasazeno do plošných, kvadratických, spirálovitých, filmových či mozaikových záběrů hrajících všemi barvami. Jiné svou barevností připomínají snové kvetoucí zahrady a svou imaginativností nám připomínají extrakt z obrazů George Grosze, Joana Miró neo šílenství Hieronima Bosche. A vse je to poskládané formou labyrintů jako v primitivní poezii, kterou nacházíme v křížovkách, písmenkové polévce či v deskové hře našeho osudu. Je zde jasná vize dětství, které zanechalo stopy v naší paměti, je zde i rekonstrukce našich každodeních fantazií, tak jak se nám zdají v noci, kde se spojují se zážitky, zkušenostmi a znameními, které nám dává život. Je to surrelistické? Psychologické? Iracionální? Nevím, ale zcela jistě je to okouzlující.

Jsou v tom skryty hodiny neskutečné trpělivosti, které byly zapotřebík vytvoření kaligrafie o mnoha rovinách. Činí tak výmluvně, ale téměř šeptem a pouze tomu, kdo do ní pronikne, vydá historii tak poutavou, že zapomeneme na okolní svět… je to skoro jako vstoupit do svatyně ve starém domě, kde se kolem rodinného krbu vyprávěly staré mýty a legendy, které musíme poslouchat, ačkoliv nás nutí prožívat všechny emoce… Jsme chyceni každým slovem, každou scénou a toužíme dozvědět se stále víc a víc, takže až denní slunce nás probudí k návratu do reality. Kolik takových nocí živilo obrazotvornost umělce, jeho štětec a paletu, než je nechal vybuchnout na čistý list či plátno.
….  Člověk je plný ještě nehotových obrazů, kterých se nemůžeme dotknout, o jejichž minulosti ani budoucnosti nevíme vůbec nic, ale přesto se skládají v běh skutečných zážitků na ulicích města…
Jaime Iván Gutiérrez Vallejo

Kritik umění

 

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *