Povídání titity – Historias de Titita

golden retríver

Bob – Zlatý retrívr

    Když člověk brouzdá po netu, občas narazí na nádherné fotografie. Musím se s vámi podělit o tyto. Retrívři a labradoři jsou známí svou milou a kamarádskou povahou. A nejen se tak chovají k lidem, ale také k různým zvířátkům, jak to dokazuje Bob.  Vůbec mu nevadí nechat spát křečka na šátku který má kolem krku, nebo nechat odpočívat… Read more →

nativos

Dopis náčelníka Seattle

Velký náčelník nám posílá přátelská slova, plná dobré vůle. To je od něj laskavé, protože my dobře víme, jak málo potřebuje naše přátelství na oplátku. My tedy vaši nabídku uvážíme. Víme, že když neprodáme, bílý muž přijde s puškou a naši půdu si prostě vezme. Co náčelník Seattle řekne, na to se může Velký náčelník ve Washingtonu spolehnout tak, jako… Read more →

674_001

Velký náčelník Seattle

    Velký náčelnik Noah Seattle, také  Sealth, Seathl nebo See-ahth se narodil kolem roku 1786  v Blake Island ve státu Washington a zemřel 6. června 1866. Byl náčelníkem kmenů suquamish a duwamish. Otec pocházel z prvího a matka z druhého kmene. Jeho jazykem byla řeč lushootseed . V roce 1884 tehdejší prezident Franklin Pierce nabídl indiánům odkoupení velké části… Read more →

klobouk

Záhada klobouku

      Jak už jsem psala, až mnoho let později jsem se dozvěděla jak to s těmi nešťastnými černými šaty a s fialovým kloboukem bylo.Jen předem na vysvětlení: švagrová byla “stará panna” (ale , když jsem sem přijela, byla to pohledná pětatřicetiletá ženská). A protože manžel v té době už byl také skoro “starý mládenec”, tak se krásně doplňovali… Read more →

Sopa-de-fideos-9

Jak jsem se učila vařit

    Moje maminka byla fantastická, ale jednu věc jsem jí musela zazlívat: nenaučila mě vařit.A tak můj problém, kdyz jsme se po několika měsících odstěhovali od rodičů a měli už vlastní byt byl, co uvařit k obědu.Uměla jsem jen tři věci :bramborovou polévku, guláš a lečo.A právě tyhle tři jídla manžel do smrti nanáviděl, a já se  vůbec  nedivím.… Read more →

BANANO

Svatební cesta

      Po slavnostním obědě, maratón pokračoval. Museli jsme dojet do centra Bogoty na cizinecké oddělení ministerstva vnitra,abych se mohla přihlásit k trvalému pobytu. Potom ještě zařídit nějaké věci a kolem páté odpoledne jsme konečně vyjeli. Než jsme projeli celou Bogotu, bylo už skoro šest a začalo se stmívat takže během  cesty jsem toho moc  neviděla. Jen jsem si… Read more →

alianzas-1

Svatba

      Několik minut po mém budoucím manželovi a jeho rodině přijel na letiště i konzul s paní, kteří také počítali s tím, že letadlo přiletí později. Konečně jsem mohla něčemu rozumět, protože jsem zase měla tlumočníka. Tehdy jsem totiž opravdu neuměla ani slovo španělsky. A tak jsem se dozvěděla, že se budu vdávat hned druhý den po příjezdu… Read more →

66278

Jak jsme se poznali

      Začátek tohoto příběhu se odehrál v květnu 1959. Ve městě byl studentský majáles, končící slavností v největším hotelu. Vůbec se mi tam nechtělo jít, ale moje spolužačka Helena mě přesvědčila, a tak jsme se tam vydaly s její maminkou jako gardedámou, jak bývalo tenkrát zvykem. Když jsme se usadily, všimly jsme si, že u vedlejšího stolu sedí… Read more →

genio

Vzpomínky kyber syna

  Maminka přijela z kouzelné země … … a lépe řečeno, maminka je kouzelnice …  hned vám řeknu proč: Když jsem byl malý, některé úkoly do školy, jsme museli mít napsané na stroji. Novým generacím vysvětlím o co jde: psací stroj byl takový aparátek  (na svoji dobu velmi moderní), který měl klávesnici trochu podobnou té, kterou mají dnešní počítače a… Read more →

email-marketing2-bottle

E-maily

Jsou maily a maily. Některé musí člověk okamžitě vyhodit, protože neví od koho jsou a mohl by si zavirovat počítač, jiné prostě vyhodí protože jsou to t.zv. hoaxy, další si přečte a odpoví. No a ty nejmilejší, od přátel, na ty nejenom že odpoví, ale ty si člověk i uloží a občas se k nim vrací. A to jsem udělala… Read more →