Ex – libris

 

 

ex-librisVýraz ex libris chce říct v latině:  z knih, doslova  z knih někoho. Bývá to malá nálepka, většinou s obrázkem či monogramem, nebo většinou s oběma, která se lepí na vnitřní stranu desek. Ex libris mohou mít ve svých knihách jak soukromí majitelé, tak knihovny nebo různé spolky. Jedná se většinou a malé rytiny, xylografie, serigrafie, litografie či dokonce  barvotisky a razítka. Aby šlo opravdu o ex libris, vždycky musí být na nálepce tyto dvě slova a jméno majitele knihy. Skoro vždycky je tam podepsán i jeho tvůrce. Historie těchto malých uměleckých dílek je velmi stará.
Jako o jejich přechůdci se mluví o malé, modré a smaltované destičce, která se nachází v Britském muzeu a která náležela egyptskému faraónovi Amenothepovi III. Byla používána na pouzdrech v kterých se uchovávaly papirusy.
Ve středověku se používaly většinou jen ručně psaná jména majitelů, později , zvláště po objevení tisku Gutenbergem se začaly používat heraldické či erbovní náměty. A také od té doby můžeme mluvit o ex libris jako takových. Dnes se nápadivosti na ex libris meze nekladou. Mohou to být náměty jak z povolání či ‘koníčka’ majitele, tak témata z oblasti knihoven nebo cokoliv spojené s knihami a knihařským světem.

Existují dokonce erotické ex libris, které se větsinou používají v tématických sbírkách toho druhu literatury. Koncem XIX. a začátkem XX. století byly ex libris velmi oblíbené díky modernismu, kdy se také začali objevovat první sběratelé a první spolky. V té době se také začínají vycházet první studie a prvni publikace o těchto tématech, které existují do dneška, t.zv.  ex librismus. Dnes existují sběratelé a spolky exlibristů, kde se mohou najít opravdové skvosty, protože se odhaduje že existuje asi 500 000 originálů.

 

Post navigation

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *