Mariachi

 

 

Mariachi

Nejtypičtějsí mexická kapela, los mariachis, je opravdu kapela “sui generis” mezi latinskoamerickýma kapelama.Jako jediná, v celé latinské Americe, má totiž ve svém složení instrumenty která žádná jiná nemá: trumpety, housle a t.zv. guitarróny. Moc už se napsalo, jak o vzniku samotné kapely a jejího složení, tak o názvu mariachi. Jedna z teorií je že  když v roce 1862, Napoléon III poslal do Mexika své vojáky  a ti, když slyšeli na nějaké venkovské svatbě hrát tuto muziku, začali o ní mluvit jako o muzice z “marriage”.Dnes je tato teorie prakticky zavrhnutá a cestu si razí jiná, pro Mexičany přijatelnější. Historici tvrdí že Mariachi vzniklo ve státě Jalisco, konkrétně v jedné indiánské vesnici zvané Cocula a ze slovo “Mariachi” už bylo známo dávno před příchodem francouzkých vojsk. Když zdejsí indiáni (pod vlivem španělských mnichů) zpívali píseñ na oslavu Panny Marie , která se jmenovala “María ce son”(píseñ pro Marii) a když  rychle vyslovili název písně, znělo to jako “María ši …son”

Ale já nebudu rozebírat původ slova Mariachi, ale povím vám o jedné teorii, podle které  mají Mexičani ve své kapele trubky, housle a “guitarrón”. Když v roce 1864 přijel do Mexika Maxmilián Habsburský (bratr Franze Josefa) který tam byl dosazen Napoleónem III jako mexický císař, přivezl si s sebou i svojí dvorní kapelu  z Vídně. No a kdo byli císařští hudebníci za Rakouska – Uherska . Myslím, že to ani nemusím psát : všichni víme že „co Čech, to muzikant”. A Mexičanům, i když nenáviděli Maxmiliána, se zvuk trubek, houslí a basy natolik zalíbil že je začali používat ve svých kapelách.Basu si trošku zjednodušili, hodili jí na rameno a vznikl „guitarrón”. A tak podle této teorie (kterou samozřejmě žádný Mexičan neuzná protože , na Maxmiliána nevzpomínají v dobrém) by i Česi přidali „zrníčko” ke vzniku , dnes tak oblíbeného a na celém světě známého Mariachi, bez kterého se neobejde žádná oslava ani v Mexiku, ani v dalších zemích latinské Ameriky.

Ale, jak říkám, je to pouze teorie, historické doklady o tom neexistují, ale pro Čechy, je to myslím hezká teorie, nebo ne? A nakonec se přece říká : “na každém šprochu, pravdy trochu”.

 

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *