Nikdy neříkej nikdy

 

 

carpeta 1Myslím si že je opravdu pravdivé rčení, jak česky, tak španělsky o tom že člověk nemá říkat že něco nebude dělat.. (Tady se to říká trošku jinak : no digas: de esta agua no beberé, což chce říct . z této vody pít nebudu ). Jako malá jsem nenáviděla ruční práce a vždycky jsem tvrdila, že nic takového dělat nebudu.

Začalo to tím že asi v 5. třídě jsme měly uháčkovat čtvercovou dečku o rozměrech 12 x 12 cm. Byla to práce na skoro celý školní rok. Ale protože já měla, jak říkával můj tatínek, obě ruce levé, tak jsem vždycky prosila paní učitelku aby mě nechala, po dobu hodiny ručních prací, předčítat. A jednoho dne jsme musely přinést dečku dokončenou, vypranou a naškrobenou. A já měla z dečky uháčkováno asi 5 cm. Moje starší sestra Maruška tehdy háčkovala celou noc, ale dostala jsem, tedy ona, jedničku. Ale zařekla jsem se že už žádné ruční práce dělat v životě nebudu. Jenže člověk míní, Pán Bůh mění. A mě změnil tedy opravdu pořádně.

Začalo to tím že jsem klukům ušila, v ruce , (protože jsem neměla šicí stroj a ani jsem na něm neuměla šít ), závěsy a přehozy na postele.

 

024 nuevo-1

A pak to už přišlo nějak samo. Něco mě naučily kamarádky, něco jsem se naučila sama stylem Penélope, (to je ta co ve dne šila, v noci párala), na něco jsem si udělala kurs a poslední dobou mě hodně věcí naučila  naučila moje úžasná sousedka Claudie. Jako třeba zrovna to háčkování.

A tak tato část mých stránek by se neměla jmenovat dlouhé chvíle titity ale spíš” kam vede dlouhá chvíle titity”. Sice se říká že “samochvála smrdí”, ale občas je dobré si poklepat na rameno a říct si : stálo to za to.

A tak v tomto koutku se s vámi podělím o nějaké moje výtvory. Snad se vám budou líbit.

 

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *