Řeka Magdalena

 

 

magdalena

 

Největší kolumbijská řeka pramení na jihozápadě Kolumbie , přesněji v pohoří “Las papas“ v Andách, v departamentu Huila. Ve své,  1540 km dlouhé,  cestě protéká 18 departamenty mezi východní a centrálni kordiliérou, aby se na severu  Kolumbie, asi 22 km od nejdůležitějšího přístavu Barranquilla, vlila do Karibského moře.

Před tím, než ji španělští dobyvatelé dali jméno Magdalena, se jmenovala na určitých úsecích Yuma, což chce říct „řeka přítel” a na dalších Arli a Guacahayo. I přes její délku, má splavnost jen 990 km , z Barranquilly do města Honda, vzdáleného od Bogoty asi 145 km a ležícího v nadmořské výšce 220 m. Až do padesátých let minulého století to byla jediná možnost jak se dostat z karibského pobřeží do Bogoty, jak pro lidi, tak pro dovážené zboží. V XVIII. a XIX.  století , dokonce jeste v minulém se totiž dováželo všechno, od nábytku, přes sklo, porcelán a dokonce i hudební nástroje jako piána.Věci které bylo nutné dopravit potom do hlavního města a do dalších měst. A protože v  té době neexistovaly silnice ani dopravní auta, všechno se naložilo na mezky a doslova “přes hory a doly”se dopravilo na místo. A když říkám přes hory a doly, je to opravdu doslova. Bogotá totiž leží na náhorní plošině, ve výšce 2 600 m. Zajímavé je že se toho prý rozbilo minimálně.

Ještě v polovině minulého století se po řece plavilo víc než dvě stě lodí, jak osobních tak nákladních. S rozvojem letecké dopravy a požárem velké  luxusní lodi, zvané David Arango, která shořela v roce 1961, prakticky skončila osobní říční doprava na Magdaléně. Dnes, Bohužel, díky odlesňování a zamořování toku je Magdalena skoro nepouživatelná pro plavbu.
Ale jeden člověk nedá Kolumbijcům zapomenout na krásné říční plavby a ten člověk je Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Pro spisovatele, narozeného v karibské oblast,i ve vesničce Aracataca, v departamentu Magdalena je řeka věčným motivem v jeho románech.. Na příklad v “Lásce za času cholery”, kdy hlavní protagonisté , Florentino Ariza a Fermina Daza se po skoro šedesáti letech znova sblíží a podniknou plavbu po řece. A je to právě Florentino, kdo popisuje zklamání které po mnoha letech prožívá z řeky: “řeka se zakalila, zúžila a místo nádherných stromů, které tolik obdivoval Forentino Ariza při své první plavbě, bylo vidět ohořelé pláně, devastace pralesů zničených pořáry, trosky vesnic, opuštěných Bohem a jejichž ulice byly zatopené i v době největšího sucha. ”
. Ale nejen v tomto románu se zmiñuje García Márquez o řece Magdaléně. Ve svém životopise nazvaným “Žít, abych mohl vyprávět” popisuje svoji vlastní cestu ve třicátých letech minulého století  z Barranquilly do Bogoty, jejíž velkou částí byla právě plavba po Magdaléně.

 

                                                                                            

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *