Velikonoce v Kolumbii

napangas

Velikonoce, tak jako se slaví v České Republice tady neexistují, což nechce říct že by se tu neslavily. Slaví se tu a dokonce bych řekla že s větší pompou. Nakonec “La Semana santa” neboli Svatý týden je největší církevní svátek a Kolumbie je katolická země.

A tak na rozdíl od českých velikonoc, které bych spíš nazvala svátky jara, s kraslicema, pomlázkou, zajíčkama a kuřátkama, v Kolumbii se slaví církevní velikonoce.Tedy, slaví se Jueves Santo (Zelený čtvrtek), Viernes Santo (Velký pátek ) a Resurección (Vzkříšení). Slaví se v celé Kolumbii, ale kde jsou snad oslavy nejkrásnější je v Popayánu, na jihu Kolumbie:
  Popayán, známé také jako “Bílé město, je hlavním městem departamentu Cauca , 645 km od Bogoty. Situované v dost nebezpečné seismické zóně, bylo už několikrát postiženo zemětřesením, poslední z nich v roce 1983, kdy velká část, hlavně krásné koloniální centrum, bylo skoro celé zničeno a trvalo celých deset let než se ho podařilo zrekonstruovat do jeho původní krásy.

Oslavy Svatého týdne v Popayánu mají tradici starou 400 let a jsou dost podobné oslavám v Seville a v jiných španělských městech. Během celého týdne jsou ve městě procesí při kterých se vynášejí z kostelů různé sochy (dřevořezby, některé z nich pochází z dob kolonie), které jsou umístěny na velkých dřevěných podstavcích ozdobených spoustou květin a které se jmenují “pasos”, neboli “stupně”. Procesí v Popayánu začaly v roce 1566, čili 30 let po tom, co město založil Sebastián de Belalacázar. Jsou to procesí velmi zajímavá už jen kvůli všem účastníkům.

A je jich hned několik, na př.: los “ los CARGUEROS” neboli nosiči, kteří nesou na ramenou právě ty dřevěné platformy na kterých jsou unístěné sochy. Většinou jsou oblečení ve fialových či modrých tunikách, s bílým látkovým opaskem. Na rozdíl od španělských nosičů nemají na hlavě kukly, ale malé pokrývky ze stejné látky jako je tunika. Být nosičem je veliká pocta a je zajímavé, že se dědí z otců na syny. Další figurou při procesí je t.zv. EL BARRENDERO neboli metař, který jde před procesím a umetá cestu aby Kristus měl okolo sebe čisto. Hned za ním jde EL MONAGUILLO (ministrant) který zvoněním oznamuje že se procesí blíží. Z každé strany procesí jdou LOS ALUMBRANTES neboli světlonoši, kteří nesou svíce a hned okolo nich se pohybuje t.zv. MOQUERO.  Toto slovo je dost těžké přeložit, ale chce to říct něco jak “nudlař ” protože má v ruce dlouhou tyč, kterou sbírá rozpuštěný , tekoucí vosk ze svící, kterému se tady říká nudle a dává ho do takové kabely kterou má na ramenou. Další typické figurky jsou LAS SAHUMADORAS, čili voničky. Vždycky to jsou děvčátka oblečená jako “ñapangas”,  což je typický kroj z departamentu Cauca. Nesou v rukou hliněné nádoby ozdobené květinami ve kterých jsou doutnajíci vonné pryskyřice.

A na konec , nebo vlastně na začátku jde EL REGIDOR, neboli radní, oblečen do fraku a bílých rukavic, který má v ruce dlouhý  dřevěný kříž, něco na způsob maršálské hole a který se stará o celý průběh procesí. A samozřejmě nesmí chybět hudba a zpěv o který se postarají sbory a orchestry se sakrální hudbou.
  Ale tím oslavy v Popayánu nekončí. Hned další týden se procesí opakují, ale tentokrát je to t.zv. SEMANA SANTA CHIQUITA, neboli Malé Velikonoce.  Opakuje se všechno s tím rozdílem že aktéry procesí jsou děti od 5 -11 let a jsou mnohem kratší než “velká procesí”. A i když se děti snaží zachovat stejnou důstojnost jako dospělí, neschází momenty které vyloudí u publika úsměv nebo dokonce smích. Třeba když jeden malý nosič, bez jakéhokoliv studu si vyhrne tuniku a bezprostřdně se vyčurá u obruby chodníku nebo, když malá “sahumadora” se rozpláče nad vyhaslou nádobou pryskyřice či malý “moquero”, který se rozhodne házet kuličky z vosku po regidorovi a ten na něj vyplazuje jazyk.
  Zároveň s oslavami Velikonoc se v Popayánu  pořádá od roku 1964 festival náboženské hudby, kde se schází orchestry a sbory z celého světa.

 

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *