Vzpomínky kyber syna

 

Karlův_most

Maminka přijela z kouzelné země …

… a lépe řečeno, maminka je kouzelnice …  hned vám řeknu proč:

Když jsem byl malý, některé úkoly do školy, jsme museli mít napsané na stroji. Novým generacím vysvětlím o co jde: psací stroj byl takový aparátek  (na svoji dobu velmi moderní), který měl klávesnici trochu podobnou té, kterou mají dnešní počítače a který měl váleček, kam se zastrkoval papír.Tlakem na jednotlivá písmenka na klávesnici, se na něj přes černou pásku, písmenka obtiskovala. Když byl papír tenký a člověk psal s vervou, pak vytažen ze stroje, byl průhledný (dírkama které zanechaly tečky nad písmenkama).Ten papír vypadal asi tak, jako, když ted otevřeme Word uvidíme před sebou bílou stránku. Jedne z problémů byl, že když jsme udělali chyby, museli jsme papír vytáhnout, vymazat chybu a znova papír do stroje dostat. Samozřejme, nikdy se nepodařilo ho dostat na stejný řádek. A ještě ke všemu, protože maminka je čarodějka, už před dokončení úkolu věděla, kolik tam máme chyb (gramatických a ve španělštině!!!) a museli jsme úkol celý přepsat.

maquina escribir1

Další vzpomínka je, jak maminka volala na telefonní ústřednu aby se mohla dovolat rodičům a sourozenům. Po několika hodinách,kdy jsme měli přísně zakázáno zvednout telefon,se konečně ozvalo charakteristické „ rin, rin“ , tak typické pro tehdejší telefony. Její “ahoj” (slovo, které moc rád poslouchám do dneška) mohli slyšet v Praze i bez telefonu. Ale ne proto, že maminka má čarovnou moc, ale kvůli spojení, které bylo tak špatné, že skoro nebylo nic slyšet a ona musela křičet, aby jí rozuměli.

telefono

A ted něco o televizi.  Tenkrát jsme doma měli samozřejmě jen černobílou, ale už tenkrát, maminka měla několik ovladačů,(jako správná čarodějka). Dokonce je měla i pojmenované. Jmenovali se : Juan Carlos, Alvaro, Rodrigo, Mario a Jana. Ani nepotřebovala kouzelný proutek, stačilo jen zavolat:” Alvaro, zapni sedmý kanál, Rodrigo, přepni to na devátý“ a my se automaticky zvedli a otočili kolečkem  na televizi.To všechno bylo moc zajímavé, zvlášt, když se televize zapnnula: museli jsem počkat pět minut, než se zahřála aby naskočil obraz, jak už jsem řekl, černobílý. Podobné bylo i vypínání. Po vypnutí zůstala na chvíli v prostředku obrazovky malá, bílá tečka. Vždycky jsem si myslel, že to je ten poslední človíček, který před odchodem, tu televizi zhasíná.

 

televisor

Tatínek, nikdy technologii nerozuměl, je to intelektuál, ale v kanceláři musel mít počítač ( na kterým se nikdy nenaučil ani psát). A tak aby mu někdo přepisoval všechno co krásným rukopisem napsal, potřeboval další sekretářku. A tak hledal nějakou, která by uměla psát na počítači a byla inteligentní. Našel jí, a byla tak “inteligentní”, že když jsem jí jednou požádal, aby zavolala knihaře (ve španělštině empastador), zavolala českého velvyslance ( ve španělštině embajador) !!! Ještě dneska se stydím za to jak jsem na něj spustil, proč už nepřinesl ty svázané knihy. Chudák velvyslanec samozřejmě neměl ani potuchy  co po něm chci. Ale nakonec se počítač v kanceláři začal běžně používat a psací stroj už sloužil jako ozdoba.

 

computador viejo

Ale nakonec se chci vrátit k tomu o čem jsem vlastne chtěl psát od začátku.
Je opravdu „čarovné” moci napsat www.ciberabuela.com a vidět Tititu ve virtuálním světě. Je krásné vidět jak “čaruje” s počítačem . Skoro denně mluví se sestrama,ale nejen mluví, dokonce se i vidí, mohla  vidět ultazvuk ve 3D vnoučka, který se narodil ve Veracruzu v Mexiku.

Našla spoustu přátel na netu a jí naopak našly například příznivkyně kolumbijské novely Betty la fea. Je kouzelné, kolik báječných lidí poznala, kteří jí píšou, kteří přijeli do Kolumbie a kteří ví, že v Kolumbii, přes všechny problémy, které tu jsou (ale kde nejsou?) žijí fantastičtí  a milí lidé.A  že je tu nádherná příroda a moc věcí na objevení.  Je “kouzelné” že na stránkách  “Senior tipu“, lidé starší generace se dozvídají, že v Jižní Americe je kultura plná legend a  kouzelných historek. A že si mohu uvařit jídlo podle kolumbijských či mexických předpisů.

Ale definitivně to “ nejkouzelnější “, je vidět češku v Kolumbii, která sedí několik hodin denně u počítače a dělá prezentace v Power pointu, kam vkládá krásnou hudbu a ještě hezčí fotografie (většinu jejích), aby mohla ukázat svým kyber přátelům ve světě, že v  této jihoamerické zemi, která se jmenuje Kolumbie, je mnoho barev (víc než si lze představit) že tu máme krásnou přírodu, venkov a města. Ale hlavně že zlato, které nám zde nechali naši předkové ,jsme  dokázali přeměnit v objetí, přivítání a lidské teplo pro každého, kdo přijede do naší vlasti.

A když už náhodou, má kouzelnice problémy s technologií, tak jednoduše pohladí svoji kouzelnou lampu, a v momentě z ní vyskočí kouzelný džin, který jí okamžitě pomůže.

                                                                                                                                                                                                                                                            El genio de la lampara

Samozřejmě, identita džina je zamlčena z jasných důvodů

 

genio

Post navigation

  1 comment for “Vzpomínky kyber syna

  1. Tereza
    30 mayo, 2015 at 1:55 pm

    Moc krásně napsáno!!!

    Muy hermoso de verdad!!!

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *