Záhada klobouku

 

 

sombrero mama

 

Jak už jsem psala, až mnoho let později jsem se dozvěděla jak to s těmi nešťastnými černými šaty a s fialovým kloboukem bylo.Jen předem na vysvětlení: švagrová byla “stará panna” (ale , když jsem sem přijela, byla to pohledná pětatřicetiletá ženská). A protože manžel v té době už byl také skoro “starý mládenec”, tak se krásně doplňovali a všude chodili spolu. Když byla nějaká večeře, večírek, nebo příležitost jít do divadla či na koncert, šli vždycky spolu. A ona na svého bratra byla náležitě hrdá a jak by také ne, byl té v době už dost známý advokát a politik a tak se s ním dostala do společnosti. V té době tady nepřipadalo v úvahu, aby žena šla někam sama, mohla jít tak nanejvýš se snoubencem a to ještě v doprovodu někoho třetího, nebo z někým z rodiny. A najednou se jí objevila “sokyně”, která (podle ní), se hodlala jí o tak krásnou společnost připravit.

A protože už viděla, že bratr se opravdu míní ženit, i přes to že se mu to snažila dost rozmluvit, na rozdíl od rodičů, napadlo jí, jak alespon znepříjemnit  vetřelkyni ten nejkrásnější den pro každou nevěstu.A protože se o ní vědělo, že má velký vkus, tak bylo logické, aby to byla ona, kdo koupí svatební šaty. A na otázku druhé manželovi sestry, proč právě černé, zazněla její lakonická odpověď  že černá je vždycky elegantní. Proč tenkrát manžel nereagoval na tu koupi jsem se dozvěděla  až za několik měsíců, když už jsem mohla komunikovat  španělsky s ním, a s kýmkoliv. Jeho odpověď zněla: “já na tebe koukal jak na zjevení a bylo mi jedno, jestli máš na sobě černý šaty, bílý šaty, nebo pytel. Pro mně bylo důležité že jsi tady a že se budeme brát”. A po mnoha letech, kdy jsem mu během malé „výměny názorů” připoměla můj zkažený svatební den, mi řekl: „ No, ale vdala ses dobře, že jo? Co kdybys ses byla bývala vdávala v bílých šatech s vlečkou a vzala si nějakýho lotra”. A já jen musela přikývnout a říct mu že má pravdu. A švagrový jsem to ten den odpustila. Chudák, když je někdo stará panna a ke všemu se jmenuje Rebeca, tak má na nějakou takovou blbost právo, že jo?

Po letech si se “slavným kloboukem ” hrála moje dcerunka.

img575

  1 comment for “Záhada klobouku

  1. Šárka
    3 junio, 2015 at 6:04 pm

    🙂

Deja un comentario

Tu dirección de correo electrónico no será publicada. Los campos obligatorios están marcados con *